Bu-do, Kyudo, Judo, Tomiki Aikido

Tomiki ryu aikido ( Tomikiho styl aikida )

Příspěvek je určen těm, kteří o tomto cvičení nemají žádnou představu a chtějí se dozvědět základní informace.

Autor Karel Zíma.

Obsah příspěvku : 1. Aikido.

 2. Postava Profesora Tomikiho.

 3. Vztah k původnímu aikidu.

  4. Základ cvičení.

 5. Randori, neboli cvičný zápas.

 6. Organizace cvičení.

   7. Závěrečná úvaha.

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­

1. Aikido

O aikidu, jako o bojovém umění, bylo již napsáno mnoho článků a knih. V kterémkoli internetovém vyhledávači je možné najít nepřeberné množství odkazů a tudíž ani není nutné samotný termín aikido blíže vysvětlovat. Pro mnoho lidí je aikido i úžasným námětem k diskusi. Velké množství příznivců bojových umění nelituje času stráveného výměnou názorů po internetu o použitelnosti či nepoužitelnosti aikida ve skutečném boji. Většinou rázně a rozhodně posuzují jeho techniky, aniž by brali na zřetel to, že aikido není soubor technik, nýbrž  postoj k životu.

Pro náš účel bude dobré si připomenout, že aikido, jako bojové umění, bylo zaregistrováno japonským ministerstvem školství v roce 1942. Od té doby, jako vše na světě, prošlo určitým růstem a vývojem. Podle pravidla „ co člověk, to názor " se postupem času od základního kmene aikida oddělily i jeho odnože,  jejichž představiteli jsou většinou první žáci, kteří u Velkého učitele Uešibi dosáhli vysokého stupně mistrovství. Ti pak přizpůsobovali cvičení svým představám a potřebám doby, takže dnes můžeme najít styl obohacený o prvky juda a karate, který sestavil Minoru Mochizuki, a který se nazývá Yoseikan, dále styl sestavený Gozo Shodou, zahrnující tvrdé silové techniky – Yoshinkan, styl vyučovaný Morihirem Saitem, s důrazem na cvičení se zbraněmi – Iawama Ryu nebo styl zaměřený hlavně na práci s energií KI, propagovaný Koichi Toheiem – Ki aikido a ještě několik dalších. Jako jedna z odnoží vstoupil do dějin aikida i styl sestavený Kenjim Tonikim  - Tomiki-Ryu-Aikido.

2. Postava Profesora Tomikiho.

 Keni Tomiki se narodil 15. 3. 1900 v Kakunodate, ve správním obvodu Akita v Japonsku. Bojové sporty cvičil od dětství. Byl žákem J. Kana (zakladatele dnešního juda ) i jedním z prvních žáků Velkého učitele M. Uešiby (zakladatele dnešního aikida ). Během svého života získal jak 8. dan aikida, tak 8. dan juda.

 Keni Tomiki byl profesorem tělesné výchovy, což se projevilo i v jeho pojetí aikida. Jeho myšlenkou bylo upravit aikido pro zařazení do vzdělávacího systému japonského školství a vnést do tohoto umění prvek sportovní soutěže (zápasu) po vzoru juda. Někdy v době kolem konce druhé světové války vytvořil tedy svůj vlastní souhrn cvičení a uspořádal jej do učební osnovy od základních dovedností po mistrovské. Techniky upravil tak, aby byly použitelné pro cvičný zápas a byla u nich malá pravděpodobnost zranění.

 Keni Tomiki vyučoval na několika univerzitách v Japonsku i v zahraničí. Je autorem knih o aikidu, judu a sebeobraně. Zemřel 25. 12. 1979.  

3. Vztah k původnímu aikidu.

 Původní aikido zaujímá ve světě bojových umění zvláštní postavení. Pro svou oduševnělost, lidskost a hluboký filozofický základ je také vyhledáváno velkým množstvím lidí. Jeho jednotlivé odnože jsou pak více či méně vzdálené od kmenu. Tomikiho stylu je často vytýkáno, že se od původního aikida příliš vzdálil. Jednak že jeho upravené techniky neodrážejí tak čistě styl původního aikida a jednak, a to hlavně, přítomnost zápasu  je v rozporu s vlastním duchem harmonie, který celé původní aikido prolíná. ( Co je to za bratrství mezi lidmi, když je mou touhou porážet ostatní ? Aikido je umění a ne úpolový

 sport ! ). Toto byly také důvody pozdějších rozepří mezi Tomikim a  Uešibou.

  Na druhou stranu je třeba vidět přínos cvičného zápasu( randori ) pro růst cvičícího. Při randori si může cvičící ověřit účinnost svých  technik, vidí na co si má dávat pozor a vidí

 i konkrétní užitek svého úsilí. Své umění si tedy může zkoušet  blíže reality, což se prostým cvičením souborů nedá. Jak již bylo řečeno výše, chvaty používané pro tento zápas jsou upraveny tak, aby se minimalizovala možnost zranění( například úhoz patkou dlaně do brady je nahrazen jen tlačením, atd. ).

  Ve výcviku jsou používány tři způsoby cvičení. 1. Kakarigeiko –útočník se nechá od obránce hodit a neklade mu žádný odpor. 2. Hikitategeiko – útočník klade pasivní odpor, nechce se nechat hodit, zatím se však o žádný protichvat nepokouší. 3. Randori – útočník se pokouší po útoku o protichvat na aplikovanou obrannou techniku, zápasí. Samozřejmě se tyto způsoby používají přiměřeně pokročilosti cvičícího.  

 Tomikiho styl se vyvíjel a vyvíjí jako vše na světě. Po mistrově smrti se na dalším vývoji jeho stylu přirozeně podílí i další generace.

4. Základ cvičení.

 Osnova výcviku, jak na žákovské tak i mistrovské úrovni zahrnuje množství různých kat  ( souborů cviků ). Základem Tomikiho aikida je bezpochyby takzvaná Randori – no – kata  ( soubor chvatů pro cvičný zápas ). Neobsahuje úhozy, kopy, ani podrážení nohou. Jedná se

 o Tonikim pečlivě vybraná a do souboru sestavená jádra (srdce, základy ) spousty chvatů užívaných po staletí v různých bojových uměních, pochopitelně upravených pro zápas.

 Tento ucelený základní soubor 17 chvatů se pak prolíná celým stylem. Matematik by řekl, že je to rovnice, kterou lze použít pro řešení spousty zadání. ( Video Randori-no-katy lze shlédnout na internetu - Xativa Tomiki Aikido, část Técnicas).

 Pro přibližnou představu se podívejme, co obsahuje žákovské cvičení.

 Dovednosti 6. kyu Uhýbání z místa možného zásahu.

 Pád vzad a stranou.

  1.-5. chvat Randori-no-katy.

 Dovednosti 5. kyu Pád vpřed.

 6.-10. chvat Randori-no-katy.

 Dovednosti 4. kyu Další druhy pádů.

 Chození v kleče.

  11.-14. chvat Randori-no-katy.

 Bránění se naučeným způsobem úchopům,

 úhozům a útokům nožem.

 Dovednosti 3. kyu Základní chvaty v kleče.

 15.-17. chvat Randori-no-katy.

 Prvních 5 protichvatů pro cvičný zápas.

  Dovednosti 2. kyu   Soubor cviků pro vychýlení útočníka.

    Soubor protichvatů.

  Randori-no-kata cvičená napravo i nalevo.

 Bránění se naučeným způsobem 2 útočníkům.

   Dovednosti 1. kyu Vychylování útočícího

   Další chvaty v kleče.

   Bránění se úhozům a útokům nožem.

 Už na žákovské úrovni se cvičí s dřevěným nožem. Osnova mistrovské úrovně pak obsahuje 6 takzvaných starých kat. Cvičí se v nich obrana proti různým úchopům, obrana proti útočníkovi s nožem, mečem a středně dlouhou tyčí, která nahrazuje původní kopí. Cvičí se jak varianta kdy meč má pouze útočník, tak varianta, kdy meč mají oba.  Později pak varianty, kdy útočník chce obránci nůž nebo hůl sebrat.

5. Randori, neboli cvičný zápas.

 Randori ( zápas ), kdy rozhodčí přiděluje body, se praktikuje od úrovně 1. danu. Zápas beze zbraně probíhá tak, že na provedený chvat odpovídá soupeř protichvatem. Záleží tedy na tom, který z chvatů bude lépe proveden. Zápas se zbraní, v našem případě s nožem, probíhá tak, že útočník se snaží obránce kordově bodnout napodobeninou nože, asi 30 cm dlouhým kolíkem z měkké gumy. Po několika útocích se soupeři vymění. Body od rozhodčího pak dostává buď obránce za zdařilý chvat nebo útočník za zdařilé bodnutí.

 Nabízí se otázka, jak moc jsou takovéto podmínky zápasu blízké realitě. Samozřejmě, že příliš ne. Nůž je gumový a chvat nesmí útočníka zranit. Pakliže bychom chtěli zápas přiblížit realitě, jeden ze zápasníků už by si příště nezacvičil.  Ale, jak již bylo řečeno,užitek randori je v nabývání zkušeností, které nelze získat jinak.

6. Organizace cvičení.

 Organizace cvičení se nijak neliší od ostatních bojových sportů. Cvičí se na měkké podlaze, v běžném bílém kimonu, převázaném páskem podle stupně pokročilosti. Tomiki aikido má 6 žákovských stupňů ( kyu ) a 6 mistrovských stupňů ( danů ). Pro uznání stupně pokročilosti předvádí cvičenec dovednosti mistrovi u jakési zkoušky podle zkušebního řádu. Etika chování v tělocvičně se ničím neliší od ostatních bojových sportů.

7. Závěrečná úvaha.

 Na Tomikiho stylu je zřejmé, že čerpá z velké řady bojových umění a že je svou propracovanou osnovou velmi vhodný pro cvičení ve školách. Jedná se tedy i o užitečný základ pro cvičení kteréhokoliv dalšího umění.

 Jako jeden ze stylů aikida nepřináší požitek z destrukce soupeřova nosu, a proto je vyhledáván zase jen některými zájemci. Jako o všech bojových uměních, nechaly by se vést i o tomto nekonečné diskuse. Bezpochyby však toto cvičení přináší dnešnímu člověku větší kloubní pohyblivost, svalovou pružnost, klidnější mysl a větší šance v sebeobranné situaci.

 V moři bojových umění si většinou každý cvičenec hledá styly blízké svým potřebám.

Na otázku které umění je tím nejlepším, lze jen těžko odpovědět, zvláště když nová stále vznikají. Asi nejmoudřejším řešením této otázky je – neřešit ji a na závěr si připomenout  slova zakladatele aikida, Velkého učitele  Uešiby.

 „ I když je mnoho cest na vrchol jedné hory, všichni Ti, kteří vystoupí až nahoru, uvidí stejný měsíc. “

Konec