O modernizaci jujutsu a vzniku Tomiki aikida.
V Japonsku je mnoho druhů bojových umění (Budo). V poválečné době získaly největší popularitu judo a kendo, jako tzv Gakko Budo = školní bojové umění, umění zařazená do školních osnov již od éry Meiji . (1868-1912). Je dobře známo, že kendo i judo obsahují závodní činnost a volné střetnutí. V dávných školách Buda trénink spočíval výhradně na cvičení kata, tj. připravených pohybových sekvencích, jejichž opakováním cvičenci zvládaly jednotlivé techniky. Aby výuka v kendu a judu mohla probíhat též formou shiai (zápasů), musela být vytvořena pravidla a etiketa utkání. Umožnění utkání mělo dva hlavní důvody – možnost širokéhoé rozšíření Budo (jako sportu) a nezanedbatelný výchovně tréninkový aspekt utkání.
Kořeny aikida i juda spočívají v dávných školách jujutsu. Tradičních (waza)techniky by bylo možno rozdělit zhruba na:
· nage waza – hody
· katame waza – držení a znehybnění
· atemi waza - údery
· kansetsu waza – páky
Některé z těchto technik, zejména z nage , katame a kansetsu waza , byly uspořádány do systému sportovního juda (judoi kyogi ) a mnohé z technik atemi a kansetsu waza byly zařazeny do systému “sportovního aikida”
(aikido kyogi).
Techniky ze skupiny atemi a kansetsu waza mohou přivodit zranění, což bylo i jejich dřívějším cílem.
Studujeme-li ale podrobněji tyto techniky, zjistíme, že mohou být použity pro povalení (taosu) a kontrolu
(osaeru) soupeře, aniž by bylo nutné mu ublížit, jako je tomu i ve sportovním judu. Stejným způsobem bylo možné vyvinout sportovní aikido.
Základní principy Buda a systém tréninku
Jaké jsou vlastnosti japonského Buda ? Od nepaměti se říká, že když cílevědomě a pilně rozvineme svojí technickou dovednost (waza), přinese nám takovýto trénink též rozvoj naší mysli a ducha (kokoro ) .
To je vývoj od jutsu k do. Sportovní utkání nám pomáhá rozvíjet naši technickou dovednost a tím i naši mysl.
Ve starých spisech stojí psáno, že se máme snažit o dosažení – mugamae (pozice bez pozice), což znamená rozvinutí pravého přirozeného postoje (shizen hontai). Mugamae pak vede k mushin ( lze přeložit jako tichost srdce, žádná mysl , každodenní srdce..) Dosažení mushin bylo a je cílem mnoha náboženských a morálně výchovných systémů v různých částech světa.
Tyto principy jsou zahrnuty v systému tréninku juda –
Shizentai no ri - princip přirozeného postoje – přirozený, adaptabilní postoj
Ju no ri - neoponovat příchozímu útoku a síle vlastní silou - úhyb ze směru na nás působící síly (taisabaki)
Kuzushi no ri - princip vychýlení
Je nutné, aby trénink Budo zahrnoval cvičení kata i randori (volný tréninkový zápas). Tím je usnadněna realizace výše popsaných principů. V mládí je pro cvičence důležité projít fyzicky náročným tréninkem v randori a závodních utkáních. Škálu všech technik však není možno procvičit pouze v randori, a pro zachování celé šíře bojových technik daného umění, a pro výuku principů, které jsou v těchto technikách ztělesněny, je nutné cvičení kata. Kombinací obou lze rozvinout stav mugamae a mushin.
Porovnáme-li fyzickou náročnost technik atemi a kansetsu waza a na druhé straně nage a katame waza, jsou prvně jmenované méně fyzicky náročné. To je další důvod proč je randori vhodné pro fyzický rozvoj.
Cvičení kata je pak celoživotní náplní, a samotné kata jsou vhodné k tréninku starších cvičenců.
Změny jujutsu a jeho modernizace
Cílem Budo není jen ovládnutí těla. Existuje mnoho sportovních her, ve vodě i na souši, s míčem i bez něj. Lidé, kteří v těchto sportech něčeho dosáhli, museli tvrdě, pravidelně a trpělivě trénovat. Metody tréninku nesou na sobě odraz osobností cvičenců a učitelů. Účinnost různých tréninkových metod můžeme posoudit na výsledcích a úspěchu v závodech. Budo není v tomto vyjímečné . Vznik Buda však byl formován specifickými kulturně historickými podmínkami. A rozdíl od ostatních sportů, které povětšině vznikly z her a zábav provozovaných za účelem odpočinku a rekreace, vzniklo Budo z bojových technik, které umožňují zabít či zranit protivníka. Dnešní Budo již tento cíl nemá, a utkání bylo nutno přetvořit z útoku na prosté a nekrvavé porovnávání dovedností.
Se vznikem Tokugawského šógunátu na počátku 17. století nastalo období relativního klidu v japonské společnosti. To s sebou přineslo změnu kenjutsu a jujutsu z válečných umění praktikovaných v plné zbroji na umění individuální sebeobrany praktikované v normálním oblečení. Dále se cíl Buda – vítězství na bitevním poli mění na cíl –zdokonalení osobnosti bojovníka a zniká tzv. kyoiku budo ( vzdělávací budo). Trénink se místo na pouhého procvičování technik za účelem vítězství mění na “cestu” - Bushido.
Bushido bylo založeno na náboženských základech konfucianismu, budhismu a šintoismu. Tato změna s sebou následně přináší i vývoj původních technik – místo zraňování a zabíjení se cílem technik stává znehybnění a donucení protivníka vzdát se. Období tokugawa s sebou zároveň přináší vnik tisíců různých škol a frakcí. V období relativního míru nebylo totiž měřítek účinnosti jednotlivých technik a tím úspěšnosti škol.
Průkopníkem v modernizaci feudálních škol jujutsu byl Jigoro Kano. Kano vytřídil a seřadil techniky bez rozdílu původu z jednotlivých škol. Vybrané techniky umožnily vnik randori a utkání – jako základů budoucího sportovního juda. Randori se v té době stává měřítkem účinnosti jednotlivých technik různých škol. Kano věřil, že všem školám společný filozoficko náboženský základ – Bushido- může v kombinaci s vybranými technikami vytvořit Cestu (jako paralelu Bushido) rozvoje a výchovy pro celé lidstvo. V rychle se měnící japonské společnosti éry Meiji se judo stalo prostředkem zachování nejlepšího z bojových umění starého Japonska.
Řečeno více filozoficky – “Kano prozkoumal pozadí porážky a vítězství a principy za obojím … a tyto principy položil za základ Cesty – Do …a též vy sami prozkoumáte vítězství a porážku tím, že budete pilně cvičit randori a kata….člověk by neměl dávat přednost vítězství (myšleno za každou cenu?) před porážkou , ale učit se zkoumaje obojí.”
Techniky naučené prostřednictvím cvičení kata dostávají život v randori.
Pouliční zápasy ve feudálním Japonsku neměly žádná pravidla. Nováčkům bojových škol byla zakazována účast v těchto zápasech, protože nepřipraveni by snadno přišli o život. V té době se kata některých škol se stále více vzdalovala skutečnému životu a stávala divadelní podívanou. Zejména v kenjutsu nebylo možné v kata použít maximální síly a účinnosti útoku a tím si cvičenci osvojovali chybné provedení. Proto se více škol kenjutsu a jujutsu začalo snažit o zavedení randori jako ukazatele pravé účinnosti technik. V oblasti nage a katame waza se to nejlépe povedlo Jigoru Kanovi v jeho systému Juda. Judo randori bylo myšleno jako volný zápas s cílem procvičení technik se soupeřem, který klade odpor a provádí protichvaty. Judo randori je randori v rámci jedné školy, neukazuje tedy převahu jednotlivých škol, ale jen míru zvládnutí tehnik individuem. A mělo být právě ukazatelem míry osvojení technik juda. Judo randori v té době bylo odlišné od nynějšího sportovního utkání v judu, kdy se soupeři snaží o nasazení silového dominantního úchopu. Úchop byl lehký, důležitý byl cit. Judo randori, je vlastně randori po dosažení úchopu na soupeřově těle nebo oblečení. Vynechává první krok tj. překročení bezpečné vzdálenosti ze které je možné již zaútočit kopem či úderem ještě dříve než je protivník uchopen. Tento první krok do cvičného zápasu zahrnul právě Kenji Tomiki, který rozvinul formu randori v oblasti kansetsu (je myšleno kansetsu waza v oblasti malých kloubů - zápěstí a prsty, která není zahrnuta v judo randori) a atemi waza.
Jujutsu potřebuje dvě formy tréninku randori.
Základem technik jujutsu je obrana proti útoku protivníka se zbraní beze zbraně. Základem obrany je tai sabaki – vyhnutí se linii útoku. Vychází z shizen hontai (mugamae), postoje, který umožňuje rychlé taiabaki a generování dynamické síly. Princip je stejný při útoku z blízka i z dálky. Jigoro Kano rozvinul metodu randori při útoku zblízka – po uchopení rukávu a límce obleku soupeřem. Kenji Tomiki pak v návaznosti vytváří systém randori při útoku z větší vzdálenosti. Vzdálennost je zde dána druhem útoku. Pomineme-li útok střelnou zbraní nebo lukem, zbývá kopí, tyč, meč, nůž …
Randori bylo tímto kategorizováno na blízké – kdy se protivník, který na nás může dosáhnout nás snaží povalit, držet atd, a na randori na delší vzdálennost – útok údery, kopy, zbraní… Původní název tohoto randori byl “judo dlouhé vzdálennosti” , nyní je vžit název Tomiki aikido.
Sám Jigoro Kano cítil potřebu zavedení randori pro další kategorie technik.
Kenji Tomiki, pokročilý student Jigora Kana se stává v roce 1926 na Kanův popud žákem (uchidechi ) Morihei Ueshiby. Později je mu udělen 8. Dan Aikido. V roce 1958 zakládá na univerzitě Waseda klub Aikida a spolu se svými studenty vyvíjí novou formu randori – v té dodbě ji nazývá Aiki-randori. Techniky shrnuje později do své randori no kata, což je paralela judistické Nage no katy. Cvičencům juda bude Kenji Tomiki nejspíše znám jako spoluautor Goshin jutsu no kata (moderní sebeobranné katy Kodokanu).
Tomiki aikido je členěno podobně jako Kodokan judo na techniky randori a kata. Zahrnuje především techniky jujutsu a aikida. Nedílnou součástí pokročilých kat je cvičení se zbraněmi. Tomiki aikido je vhodné pro začátečníky, ale i pro cvičence juda, kterým pomáhá zejména v aplikaci technik pro sebeobranu. Vhodně rozšiřuje spektrum technik blízkých, již známých z juda, na techniky “vzdálenější” praktikované v judo katách .
Tomiki aikido randori
Vzhledem již vzpomenuté potenciální nebezpečnosti technik atemi a kansetsu waza musí mít se zřetelem na bezpečnost cvičenců aiki-randori strukturu a pravidla. Dosud byly tyto techniky vyloučeny z judo-randori právě pro jejich potenciální nebezpečnost.
Atemi waza – může zahrnovat údery a kopy na fyziologicky slabá místa, kansetsu waza může zraňovat protivníka použitím nepřiměřeného tahu na kloubní vazy –
Ale: atemi waza může též přivést vychýlit až povalit protivníka použitím síly na mechanicky slabá místa těla, kansetsu waza může použitím znalostí fyziologického omezení kloubní pohyblivosti s použitím minimální síly protivníka znehybnit, povalit či dovést do určité polohy. A právě tento přístup tvoří základy aiki-randori.
V volně čerpáno z Kenji Timiki :"On Jujutsu and its Modernisation." A doplněno názory autora.
Další informace o Tomiki aikido u autora nebo na internetových stránkách. http://www.aikido-baa.uk/ - British Aikido Association
Jaroslav Kučera, 17.10.2000
