Každá cesta má nějaký průběh a cíl. Průběhem je náš život a cílem může
být např. dokonalost. Cesta luku je metodou jak se s pomocí
lukostřelby můžeme zdokonalit pro cestu životem.
Vítejte na mé skromné homepage.
Kyudo
– cesta luku.
Vážený pane! Odpověď na Váš dotaz si dovolím přidat na svou homepage, protože by mohla být informací i pro jiné. Jedná se o moje názory a zkušenosti, které nemusí být v souladu s uvedenou školou Kyuda. Asi před 5 lety se mi dostala do rukou kniha Kyudo, The Essence and Practice of Japanese Archery by Hideharu Onuma and Dan and Jackie DeProspero. Našel jsem v ní kontakty do Rakouska a po nějaké době mi přišla odpověď. Zúčastnil jsem se tam několika seminářů. Začal jsem střílet ve stylu Heki-ryu insai-ha, který je tradičním stylem. V Japonsku je tento styl v menšině, převažuje tam styl japonského svazu Kyuda, který vznikl ve 20 .- 30 letech syntézou několika stylů. Některé rozdíly jsou dosti zásadní. Nyní střílím na makiwaru - slaměný terč z krátké vzdálenosti. Také jsem četl knihu Zen a umění lukostřelby, nevím zda to bylo předtím či potom. Byl jsem varován, že kniha je trochu přikrášlená. Kyudo je především bojové umění, pohled na život a smrt, plné vyžití okamžiku výstřelu. Z toho samozřejmě vyplývá i duševní stránka věci a příprava. Jde o to , že samurajové - správně se nazývají "buši" se připravovali na boj se zbraní i beze zbraně. I trénink s lukem a boj s lukem bylo jejich povolání. Aby svou činnost mohli vykonávat co nejlépe, museli být plně soustředěni v každém okamžiku. Nyní se bojová umění kromě sportovní či sebeobranné stránky provozují též za účelem získání této plné soustředěnosti. Jejich trénink v tom zajisté pomáhá. Buši museli být plně soustředění v každém okamžiku. Kdykoliv museli být ochotní položit život za svého pána. A to bezpodmínečně. My máme zajisté jinou životní náplň než reálný boj. Pokud jsme ale schopni plně prožívat naši činnost v dojo, např. střelbu z luku, a tuto plnost prožitku přenést pak do každého okamžiku našeho běžného života, pak je nám trénik Budo užitečný. K lepšímu pochopení je dobré znát japonskou kulturu. Nebylo nutno být právě buši…., ale čajový obřad, aranžování květin, kaligrafie ... vše má stejný účel a cíl. My si dovolujeme luxus trávení času v dojo, ale vlastně bychom měli praktikovat cestu našeho povolání " zamněstnání-do". Ke kyudu mne přivedla předem daná náhoda, která byla výsledkem dalších předem určených náhod. Není důležitý cíl, ale jen okamžik. Luk se napne sám, nejtěžší je nechat jej pracovat a nebránit vypuštění šípu.Rozdíl mezi Kyudem a lukostřelbou nedokáži popsat, protože jsem se lukostřelbou jako takovu nezabýval. Pokud máte k lukostřelbě stejný přístup jako v kyudo, rozdíl asi není. Při kyudu se snad jen nestřílí rukama, ale celým tělem a duchem. Bylo mi též řečeno, že trénink kyuda se počíta na roky jako lidský život. Po roce každodenní praxe se umíte batolit, pak jste dítě a snad po 20 až 30 letech dospělí. Pak teprve začne Vaše střelba dozrávat. Ve stáří možná zapomenete k čemu luk vlastně slouží. Vždyť byl jen prostředkem na Vaší cestě. Snažil jsem se zodpovědět Vaše otázky. Možná příliš obsáhle, možná stručně. Hodně zdaru.
