Bu-do, Kyudo, Judo, Tomiki Aikido

Ki, tradice a moderní judo

Seminární práce kurzu trenéru II. třídy Juda (1999).

Obsah

Úvod

Člověk jako biologicko-sociální tvor

Vzdělávací systémy

Cesty Do

Pojem Ki

Ki a bojová umění

Ki a judo

Závěr

Literatura

Úvod

Dnešní moderní doba nás zahlcuje nadměrným přílivem informací, zatěžuje naší rozumovou stránku a zároveň potlačuje emoční a intuitivní složku naší osobnosti. Proto vědomě i podvědomě hledáme rovnováhu a rovnoměrný rozvoj naší osobnosti. Duševně pracující člověk hledá pohyb, tělesně pracující zase spíše tělesný klid. Odpočíváme aktivně i pasivně, věnujeme se sportu nebo umění či jen sledujeme televizi, prostě se snažíme zbavit každodenního stresu .

Hledáme rovnováhu. Podobným způsobem se lidstvo jako celek, i jeho jednotliví členové, snaží o nalezení rovnováhy již od dávných dob. Již v prehistorii se lovci uklidňovali po stresu z lovu různými rituály, starořecká kultura kladla důraz na tělesný i duševní rozvoj člověka, podobně by bylo možno zmínit i další kultury západní i východní.

Člověk jako biologicko-sociální tvor

Během posledních století stále stoupají nároky na intelektuální výkonnost člověka. Zvyšuje se působení psychických, fyzikálních, biologických i sociálních stresorů . Zároveň klesá odolnost lidského organismu na tyto stresory. Biologicky zakódovaná odpověď na stres ztrácí svůj smysl. Při stresové odpovědi organismu dochází k přípravě na boj nebo útěk, tj. mobilizaci organismu na fyzickou zátěž, která je v dnešní době jen zřídkakdy využita. Kumulace podnětů vede k přetrvávání zvýšeného tonu sympatické složky vegetativní nervové soustavy. Zároveň dochází k potlačení aktivity parasympatického vegetativního nervového systému - bez jeho útlumu se totiž vyšší aktivita sympatiku nemůže uplatnit. Zevní podněty působí na mozkovou kůru, zprostředkovaně pak přes thalamus, limbický systém a hypothalamus na celý organismus. Hypothalamus je pojítkem nervového a endokrinního systému. Produkuje totiž hormony stimulující prostřednictvím hypofýzy periferní žlázy s vnitřní sekrecí. Mozkovou korou a potažmo thalamem a limbickým systémem je řízena rostrální ventrolaterální mícha, která představuje sympatoexcitační a presorickou oblast. Podněty z centrálního sympatiku (hypothalamu a prodloužené míchy) jsou předávány do periferního sympatického nervového systému. Periferní sympatikus zahrnuje postgangliová periferní nervová vlákna, která zprostředkují spojení centrální nervové soustavy a jednotlivých orgánů (zejména cév) a dále dřeň nadledvin produkující adrenalin, noradrenalin a endogení opiáty. Působení sympatiku zmenšuje průsvit cév, zvyšuje periferní cévní rezistenci a tím krevní tlak. Má antidiuretický a antinatriuretický efekt (zadržuje tekutiny a sodík). Zvyšuje výkon srdečního svalu, tepovou frekvenci a kontraktilitu a tím nároky srdečního svalu na energii a kyslík. Dále vede zvýšená aktivita sympatiku ke vzniku hypertrofie (zbytnění) stěn cév a to zejména v ledvinách, k aktivaci renin- angiotenzinového systému, a tím k dálšímu prohloubení popsaných změn, včetně zbytnění levé komory srdeční. Zbytnění srdečního svalu opět zvyšuje nároky na zásobení kyslíkem a živinami, koronární cévy však již mohou být poškozeny a nedostatečné zásobení svalu pak způsobí ischemicku chorobu srdeční. Zejména k tomu dochází, pracuje-li srdce již proti zvyšenému perifernímu odporu cévního řečiště (vysoký krevní tlak). Sympatikus snižuje schopnost organisnu vychytávat glukózu a snižuje působení inzulínu (rezistence na inzulin). Tím navozuje i metabolické změny, kterými pak trpí celý organismus. Trvalý sympatikotonus je pokládán za jednu z příčin vzniku takových civilizačních chorob jako je vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční, cukrovka, aterosklerosa, vředová nemoc žaludku a dvanáctníku apod.

Vzdělávací systémy

Existuje nějaký návod, jak se zbavit působení stresu a zvýšeného tonu sympatiku? Jistě ano. Ví se, že již před tisíciletími existovaly civilizační choroby v tehdy vyspělých civilizacích, jako např. ve staré Číně, Egyptě, Řecku atd. Současně již tehdy lidé hledali rovnováhu a vznikaly systémy –nazvěme je zatím pracovním názvem vzdělávacími systémy -, které měly tuto rovnováhu posílit, zachovat nebo znovu ustavit.

Tyto vzdělávací systémy měly rozvíjet člověka po všech jeho stránkách a tím přispět a dospět k dokonalosti lidské bytosti. Člověk se buď vzdává běžného života a plně se věnuje rovnovážnému zdokonalování sama sebe jako jednotlivec nebo ve skupině. Věnuje se náboženstvím, askezi, józe, meditacím… Nebo na druhé straně existovaly a existují systémy udržující rovnováhu jednotlivých stránek osobnosti během jeho každodenního zaměstnání. Mohu zde jmenovat nejen činorodá a charitativní náboženství, ale zejména a konečně systémy Dó v asijských kulturách, a v japonské zejména.

Cesty Dó

Vznikly pod vlivem budhismu a zvláště zenového budhismu, ale je patrný i vliv konfucianismu a v Japonsku šintoismu. Jednotlivý člen společnosti má vždy svůj úkol. Nezáleží na vznešenosti jeho úkolu, ale na tom jak svůj úkol plní. Plnění jeho úkolu je jeho cestou. A tak vznikla cesta vojáka, cesta krasopisce (kaligrafie), cesta čajového obřadu, cesta lékaře… cesta každého jednotlivého člověka jako platného člena společnosti. Pro jednotlivce znamená cestu k osvícení, pro společnost cestu k lepší společnosti, která je koneckonců složena z jednotlivců. Aby jednotlivec mohl svou činnost vykonávat co nejlépe ku prospěchu ostatních, zahrnuje jeho cesta již rovnovážný rozvoj všech složek jeho osobnosti. Ve východních kulturách se nikdy nerozšířilo u nás stále přetrvávající deskartovské rozdělení a oddělení duševní a tělesné stránky člověka, které moderní věda již též popírá. Proto již např. cesta vojáka zahrnuje jak ovládání zbraní, tak taktiky, tak i umění, rozvoj tělesný i duševní. Vojenská třída dávného Japonska se věnovala umění války i kaligrafie, básnictví, hudbě… Rovnováha byla zachována. Po modernizaci japonské společnosti se různá umění a cesty stávají právě prostředkem dokonalého rozvoje jednotlivce.

V Japonsku, po restauraci císaře v období Meiji ztrácí třída samurajů svou politickou a ekonomickou moc a je jim zakázáno nosit znaky jejich stavu jako např. meče, které museli odevzdat a účesy, které museli přizpůsobit ostatním. V této době dochází k několika povstáním, ve kterých jsou elitní samurajové tvrdě poraženi, protože nedokáží čelit císařská armádě, jejíž vojáci jsou sice málo cvičení, ale mají moderní zbraně. Právě v tomto raném období Meiji Jigoro Kano zakládá Kodokan, “místo kde se vyučuje cesta”. Jeho myšlenkou je vytvoření institutu, který by zabránil zániku systémů různých škol ju-jutsu. Vzdělávací systém Kodokanu se odvíjí od tří pilířů : tělesného, intelektuálního a morálního. Již tenkrát Kano prohlašoval, že se příliš intelektuální zaměření školského vzdělávacího systému projeví na nedostatku tělesného a morálního rozvoje. Dle Kana tvoří jmenované principy pyramidu, jejíž základnou je tělesná stránka. Aby člověk mohl vykonat něco ve prospěch společnosti, musí nejdříve žít. Nositelem života je právě jeho tělesná stránka. Dalším stupněm pyramidy je morální aspekt, který naplňuje život smyslem. Díky nejvyššímu stupni pyramidy - intelektu (rozum a duch), člověk uskutečňuje správné chování, tj. činnost ku prospěchu společnosti. Dle Kana je cílem juda sebezdokonalení ku prospěchu světa. To je vyjádřeno jako “jita kyoei” vzájemná prospěšnost a “jiko no kansei” sebezdokonalení. Základním principem Kodokanu se ale stává “Sei Ryoku Zen Yo” což přeloženo volněji, ale v původním slova smyslu znamená : využití životní energie co nejefektivněji, ale i co nejsprávněji a nejctnostněji.

Tento princip staví Kano i nad princip “Ju”. Princip “Ju” znamenající měkkost, nechat volný průchod, má omezenou platnost, protože někdy je efektivnější jednat podle principu Go (tvrdost, přímost).

Pojem “Ki”

Vezměme si na pomoc slovník. Slovo Ki je běžně používaným slovem v japonštině. Dočteme se, výraz Ki může v běžné mluvě znamenat : mysl, ducha, povahu, srdce, náladu, pocit…Zároveň se vyskytuje jako součást složenin : např. elektrická Ki - elektřina, nebeská Ki - počasí, původní Ki - dobré zdraví, nemocná Ki - nemoc, krátká Ki - popudlivost,.. Nebo sousloví: Ki se hodí – hodit se k někomu, Ki se mění –změnit názor, Ki směřuje –hodit se k něčemu, Ki stojí – zlobit se, vcházet do Ki – líbit se, velké Ki – velkorysost, ztratit Ki – omdlít, používat Ki – být vnímavý. Příkladů je o mnoho více. Asi bychom si mohli nahradit slovo Ki např.slovem duch a i bez překladu bychom vytušili český význam. Význam slova Ki (duch) ve východních jazycích zahrnuje duševní a duchovní stránku (nehmotnou podstatu), které jsou podkladem tělesné (hmotné podstaty) a naopak tělesnost je součástí duchovna člověka. V Číne je se stejným významem nazývána Čchi, v Indii Prána (životní energie). Tento pojem je součástí východních kultur, jejich běžného života. Je používán v tradiční orientální medicíně, tradiční přírodovědě, i bojových uměních. Zůstává součástí moderního života v běžné mluvě. Lze jen obtížně přeložit do evropských jazyků, a již vůbec ne jedním slovem.

Tradiční orientální medicína (a i akupunktura) popisuje Ki jako základní substanci, z níž vznikají jednotlivé součásti organismu. Tyto součásti maje stejný základ zůstávají v jednom celku. Ki je jakýsi souhrn energií, chemické i fyzikální, biologické vně i uvnitř organismu. Proudí v jednotlivých vnitřních orgánech, dochází k její výměně s vnějším prostředím. Oběh Ki v organismu probíhá zejména v tzv. meridiánech, akupunkturních drahách, její oběh a funkci lze ovlivnit působením na akupunkturní body, výživou, tělesnou i duševní činností, emocemi, léky. Tradičním orientální medicína nám pomocí popisu Ki předkládá model fungování organismu.

Ki a bojová umění

Bojová umění, jsa spojená s tradičním orientálním myšlením a kulturou myšlením, se pojmu Ki nevyhnou. Ki je universální energie, kterou používáme při našem myšlení, pohybu, spánku, vlastně v každém okamžiku našeho života. Tedy i při tréninku bojových praktik. Existují různé návody jak co nejefektivnějším použitím svého těla a mysli – tedy Ki můžeme zvýšit účinnost bojových technik. Ki člověka je jakousi oddělenou kapičkou vody. Ki vesmíru může být přirovnáno k oceánu. Vzájemná komunikace je nutná k životu. Ki je nekonečné nakupení nekonečně malých částeček. (Koichi Tohei). Moderní fyzika i chemie nabízí podobný model. Svět je od doby Einsteina souhrnem energií a mikročástic. Mizí hranice hmoty a energie.

Bojová umění se snaží využít Ki soupeře nebo ji oslabit a porušit tak jeho rovnováhu až zdraví či život. Příkladem prvého může být sjednocení se se soupeřem, využití a neutralizace jeho pohybu. Příkladem toho druhého jsou údery a tlaky na citlivé, zranitelné body,. Je zdůrazňováno sjednocení těla a mysli, tj. využití tělesné i duševní síly k jednomu cíli. Velký význam je přikládán oblasti těžiště těla, oblasti podbřišku, “hara, seika tanden” a koncentraci na tuto oblast, což umožňuje stálé zachovávat přirozený postoj a rychle reagovat na akci protivníka. Tuto oblast lze opět chápat jako model uvědomování si pohybu těžiště těla.

Poznámka: Vynechám zde úmyslně moderní teorie vysvětlující tradiční popisy fyziologie a přírodovědy jako např. fungování akupunktury, akupunkturních bodů, teorie o působení negativních iontů, elektromagnetických polí, geomagnetických zón na organismus, teorii kvantové fyziky, psychosomatické vztahy v organismu, vliv duševní pohody a stresu na neuro-endokrino-imunitní systém člověka a na vznik tělesných onemocnění včetně zhoubných nádorů. Všechny tyto teorie, mnohé již prokázané, vlastně podporují dávné intuitivní znalosti lidstva. Pojem Ki dle mého názoru představuje takovýto prakticky fungující model, popisující souhrnně přírodní jevy a je prakticky využitelný.

Ki a judo

Nyní se konečně nabízí otázka, zda je pojem Ki používán i v judu. Tradice juda vychází ze škol ju-jutsu, a to především z Kito-ryu a Tenjin Shinyo-ryu. V těchto školách se běžne operuje s terminem Ki. Jigoro Kano byl žákem mistrů těchto škol a proto lze předpokládat, že pojem Ki v jejich podání je mu znám. Jistě též jako Japonec musel používat slovo Ki v běžné mluvě. Jeho citát “Seiryoku zen´yo” znamenající co nejefektivnější využití duševní a fyzické energie (myšleno v judu i běžném životě) by mohl být bez změny významu vysvětlen stejně i pomocí věty používající slovo Ki. Systém tělesné a duševní výchovy vytvořený Kanem ze starších škol ju-jutsu byl zpočátku nazýván Kanovo ju-jutsu. Kano zdůrazňoval celkový rozvoj osobnosti člověka ku prospěchu společnosti. Rozvoj nejen tělesný ale i duševní a morální. Judo vnímá jako cestu k rozvoji osobnosti a seberealizaci. Právě tyto zásady juda, spolu s přetvořením starších a nebezpečných bojových technik ju-jutsu a vytvoření randori, kde prohra již neznamená smrt nebo poranění ale pouze lekci, ze které se můžeme dále učit, umožnili rychlé rozšíření juda v Japonsku i v cizině.

“Judo bylo vytvořeno z ju-jutsu. “Ju” znamená jemnost ve smyslu nechat jít, uvolnit cestu. “Dó” znamená cestu, způsob a zdůrazňuje použití principu “Ju” ve vykonání techniky nejen po tělesné stránce, ale i v duševním přístupu judisty….. Znamená více než jen dovednost provedení techniky. …. “Dó” znamená duševní trénink, který je potřeba k praktickému provádění juda a filosofie juda nejen na tatami, ale i v osobních vztazích, denním životě, na pracovišti …Jinými slovy judo učí jak nejlépe využívat duševní a fyzickou energii. …Je cestou k seberealizaci a pravdivému sebevyjádření….Studium pravého juda představuje symboliku duševního postoje a chování…..trénuje vědomou i nevědomou mysl. Judo jako jiná umění má za cíl objevení a rozvinutí pravého potenciálu umělce. ……Tajemstvím juda je jasnost mysli. …stav mysli se kterým můžeme očekávat útok silnějšího soupeře. ……..Vliv správné praxe juda v sobě zahrnuje zenový efekt na mysl.” (Watanabe, Awakian)

Dnes je u nás judo známo především jako olympijský sport. V Japonsku je stále praktikováno i jako cesta k seberealizaci a vnitřní rovnováze. U nás jsou moderní, intelektuálně založení lidé často přitahováni k bojovým uměním operujícím téměř mystickým pojmem Ki, který není v judu používán. Judo je zjednodušováno na pouhý sport, často již neatraktivní pro dospělé, a možnosti použití juda jako cesty k rozvoji rovnovážné osobnosti zůstávají skryty. Je to možná dáno relativní fyzickou náročností juda, oproti jiným bojovým uměním, která nabízejí úspěch téměř bez svalové činnosti, též nutností zvládnout techniku pádů, a v neposlední řadě přímou prácí se soupeřem a tím kontrolou efektivností technik, která v jiných bojových umění chybí. Nepřítomnost kontroly efektivnosti pak vyvolává zdání rychlého pokroku.

Přestože pojem Ki v judu není používán, jsem přesvědčen, že všechny jeho aspekty zůstávají zachovány. Začal jsem však pátrat po příčině. Bylo mi nabídnuto několik vysvětlení:

Tradice bojových umění a též juda nebyla předávána písemně, ale ústně z učitele na žáka. Písemné instrukce jsou později pouze pomůckami k zapamatování a pojem Ki není uveden. Potíže jsou též s překladem do západních jazyků.

Každá technika má “omote a ura” , omote je vidět, ura nikoliv. Ura byla předávána učitelem ve smyslu koncentrace na určitou část těla, pohyb soupeře, své tělo apod. Výraz “veďte Ki určitým směrem nebo do určité oblasti” může být stejně dobře vyjádřen jako “pohybujte se určitým směrem a soustřeďte se na určitou oblast”.

O Ki vlastně ani není nutno mluvit, neboť žák během své praxe dospěje na určitou úroveň zručnosti a pak oněm můžeme říci, že správně používá svou Ki. Systém juda a jeho Go-Kyo je veden tímto stylem. Vede žáky postupně ke složitějším technikám a učí je “použití Ki” aniž o tom mluví. “ Naopak nebezpečí předávání velkých pravd Juda bez správného základu vede žáky k tomu, že si přizpůsobí tělesné techniky svým představám a svému vlastnímu a nedokonalému porozumění základním principům. To vede k zneužití učení. Nejdříve musí žák poznat a pochopit zákony přírody a tělesné zákony. Tyto zákony nelze přizpůsobit preformovaným ideám pozorovatele. Abychom zvládli Judo, musíme se řídit těmito zákony, nechat věci jít svým směrem, aniž bychom je nutili jít směrem, kterým chceme my, aby šly. Objevení těchto nádherných přirozených principů Juda musí být osobní zkušeností. ….stejně tak nemůžeme vysvětlit nevidomému jaká je modrá barva, musíme hledat vlastní praxi a porozumění… ”

Jistě bychom našli i další zdůvodnění.

Položme si však otázku, jaké tedy jsou aspekty Ki v judu?

Aspekt tělesný

Zahrnuje fyzický trénink. Praxe juda přispívá k rozvoji svalové, oběhové a dýchací soustavy. Spolu s fyzickou silou zvyšuje rychlost, obratnost, pohyblivost, vytrvalost a zrychluje reakce.

Přirozený postoj (Shizentai no ri). V něm si tělo udržuje stabilitu a končetiny jsou tak poddajné, že umožní rychlou odpověď na akci soupeře snažící se o vychýlení těžiště z oblasti stability. Přirozený postoj je třeba zachovávat i v jiné než vertikální poloze. Přirozený postoj umožňuje efektivní přenos a koordinaci sil trupu a končetin. (Správný dostředivý tlak břišní dutiny je jeho podmínkou)

Do tělesného aspektu, (možno říci hmotného) patří dále: Zákony fyziky a biomechaniky (síla -ikioi, a moment síly - hazumi ). Vzdálenost a orientace (ma-ai), synergismus se soupeřem (ri-ai, ju no ri) dovolují správné využití fyzikálního prostoru, prostředí, terénu.

Aspekt tělesně-duševní

Spojující obě stránky: technika je považována za spojení těla a mysli. Patří sem i dýchání (bude popsáno).

Aspekt duševní

Lze uvést jako soustředěnost, reflexní dráha, taktika , strategie.

Strategie souvisí s převzetím iniciativy. Je tradičně popisována jako Sen-sen no sen : převzetí iniciativy před vlastním útokem soupeře, který se připravuje zaútočit. Tento způsob je považován za nejlepší a je zdůrazňována mentální připravenost k takto rychlé reakci. Mysl má být jako “jasná jako čisté zrcadlo a klidná jako nerušená vodní hladina”. Sen: převzetí iniciativy těsně před akcí soupeře, ale vlastně již po jejím začátku. A poslední v řadě: Ato no sen (Go no sen), znamená vyhnutí se již prováděnému útoku soupeře při využití mezery v akci a porušení soupeřovi rovnováhy při útoku.

Aspekt sociální:

Přínos juda pro běžný život a zdraví, společnost.

Judo je popisováno jako Ko judo, neboli malé Judo a O judo – velké judo. Velké judo je aplikací principů juda v běžném životě. Např. rozčilování se nebo strach je plýtvání energií a tak v rozporu s principem Sei Ryoku Zen Yo. Stejně tak i jiné emoce. Vztahy v Doju jsou modelem pro vztahy ve společnosti. Dle starých mistrů nebude dobrým cvičencem ten, kdo se nevyvaruje konfliktů v rodině nebo na pracovišti. Řešení umělého, fiktivního konfliktu v Dojo má být návodem k řešení skutečných konfliktů v běžném životě.

Nyní se budu některým aspektům více věnovat. Nejsou oddělené, ale plně jeden s druhým souvisí. Proto popis bude souhrnný.

Lidské tělo může být zjednodušeně považováno za fyzikální objekt, na který se vztahují fyzikální zákony. K uvedení fyzikálního předmětu do pohybu je třeba působení síly. Plně platí zákony zachování energie, setrvačnosti, akce a reakce, vlivy sil tření, gravitace a pohybového momentu na lidské tělo stejně jako na jiné fyzikální předměty. Těmito fyzikálními zákony lze vysvětlit proč menší a slabší může přemoci většího, těžšího a silnějšího soupeře. Lidské tělo však není pasivním předmětem a soupeř se jistě brání působení sil, které by vedly k jeho porážce. Jeho reakce je zprostředkována nervovým systémem, který po dráze reflexního oblouku zajistí odpověď kosterního svalu. Rychlost reflexní odpovědi je závislá na mnoha tělesných i duševních faktorech a lze ji jistě ovlivnit i během samotného boje a zápasu. Cílem je zrychlení vlastní reakce a zpomalení reakce soupeře. Vidíme zde těsné propojení tělesné a duševní stránky organismu. Je jistě jasné že stres reakce v určitých chvílích zrychluje, ale jindy může i zpomalovat. Snaha o eliminace nežádoucích účinků stresu pomocí psychologické přípravy je jistě známa všem sportovcům.

Lidský organismus je závislý na kyslíku. Dýchání zprostředkovává výměnu plynů v organismu, tj. přívod kyslíku a odvod zplodin metabolismu – kysličníku uhelnatého. Někdy se rozděluje na dýchání vnější představující výměnu plynů mezi vnějším prostředím a krví, a vnitřní, výměnu plynů mezi krví a metabolicky aktivními tkáněmi, např. svalem, srdcem… Připomeňme si zde již uvedenou závislost Ki těla a okolí. Nádech je uskutečněn pasivním rozpětím plic pomocí aktivního pohybu dýchacích svalů. Účastní se na něm dýchací svaly mezižeberní a bránice. Bránice jako hlavní dýchací sval tvoří klenbu dělící břišní dutinu od dutiny hrudníku. Při stahu se bránice oplošťuje a zvyšuje objem hrudní dutiny na úkor dutiny břišní. Jelikož je hrudník pevný, dochází zároveň ke snížení nitrohrudního tlaku a nasání vzduchu do plic. (Popis je dosti zjednodušen). Běžně též dochází k relaxaci svalstva břišní stěny. Výdech je provázen relaxací bránice, její klenutí se do dutiny hrudní spolu se stahem břišních svalů zvýši nitrohrudní tlak a odpovídající objem vzduchu je z plic vydechnut. Judo zdůrazňuje hluboké břišní dýchání. Jeho popis se u nás objevuje např. v Lebedově učebnici juda. Důležitá při dýchání je však funkce břišní stěny a vnitřních břišních a zádových svalů. Judo popisuje tzv. správný dostředivý tlak v dutině břišní. Jóga mluví o aktivní kontrole břišní stěny. Znamená, že po aktivním výdechu, kdy dojde ke stahu svalů břišní stěny (při současné relaxaci bránice), je při nádechu tento stah částečně zachován. Břišní stěna tedy není nikdy úplně relaxována. Bránice, která se stahuje při nádechu snižuje tlak nitrohrudní, ale stahuje se proti odporu břišního svalstva. Tím se zvyšuje nitrobřišní tlak. Krev v žilách, které procházejí dutinou břišní a vedou krev z dolních končetin a břišních orgánů, je tímto tlakem urychlena ve své cestě do pravého srdce. (V žilách jsou chlopně znemožňující tok od srdce.) Toto hluboké dýchání zajišťuje dobré okysličení tkání usnadněním vnitřního i vnějšího dýchání a urychlením oběhu krve. Stálé napětí břišních svalů umožňuje lepší kontrolu těžiště v podbřišku a přenos mechanické energie dolních končetin a trupu do horní poloviny trupu a horních končetin. Správná a harmonická funkce břišní oblasti, která je v tradičních učeních považována za sídlo Ki usnadňuje správnou koordinaci jednotlivých částí těla v akcích. Hluboké břišní dýchání usnadňuje koncentraci, snižuje tonus sympatiku a povzbuzuje vegetativní funkce parasympatiku. Udává se, že je jedním z klíčů ke snížení vlivu stresu na organismus. Výdech a zpevnění svalů břicha bývá zdůrazňován pro správné vykonání bojové techniky zesílený výdech pak může být až patrný jako Ki- ai. V tradičních školách je tomuto způsobu dýchání přičítáno zvýšení tvorby distribuce Ki v organismu. Je uváděna zranitelnost obránce v době nádechu, kdy má docházet k zpomalení reflexního oblouku. Je možné, že tomu lze zabránit zachováním aktivní břišní stěny. Japonští vědci vysvětlují příznivé zdravotní účinky bojových umění a i zenové meditace jako důsledek tohoto hlubokého dýchání, urychlení krevního oběhu a zklidnění sympatiku. Zdravotní výhody přirozeného postoje a správného dýchání, které lze praktikovat při všech činnostech ukazují tělovýchovný aspekt juda pro běžný život.. Vlastní praxe juda, randori nebo ši-ai, kdy je soupeř naším učitelem a ukazuje nám naše chyby, nám pomáhá upevňovat správné návyky reakcí a přirozeného postoje i pro jiné činnosti. Stejné aspekty jsou zachovány i při cvičení Kata. Vedle zmíněného duševního rozvoje je výsledkem praxe juda rozvoj tělesné výkonnosti a příznivé účinky na náš organismus, jeho posílení je stejné jako u jiných sportů a není nutno jej zvláště zdůrazňovat

Závěr

Koncept a model Ki v sobě zahrnuje jednotlivé, ale neoddělitelné aspekty všech stránek osobnosti cvičence, které jsou při praktikování juda rozvíjeny stejně dobře jako v jiných bojových uměních, ve kterých je pojem Ki běžně používán

Judo není “jen sportem”, ale je sportem obohacujícím naši osobnost. Naší cestou. Není o nic menší než jiné cesty. A má nesporný přínos pro moderního člověka a místo v tělovýchově i duševní hygieně běžného života. V naší každodenní praxi juda se můžeme ptát a vyjádřit tak svůj přístup k tréninku: Co mám dělat, abych byl lepším a výkonnějším judistou? Ale i zároveň: Co mi praxe juda přináší pro běžný každodenní život, abych byl lepším člověkem? Oba pohledy se nejen nevylučují, ale naopak doplňují. I když většinou jeden převažuje. Pouze zdánlivě.

A právě koncept Ki je stejnou odpovědí na obě otázky.

Prameny a doporučená literatura

Vladimír Ando, Klasická čínská medicina.

Frijot Kapra, The Tao of Physics

A.v. Lysebeth, Jóga, Pranajáma

Jigoro Kano, Kodokan Judo.

Koiči Tohei, Ki v každodenním životě.

J.Watanabe, L.Avakian, The Secrets of Judo

H.E.Davey, Unlocking the Secrets of Aiki Jujutsu

W.F.Ganong, Přehled lékařské fyziologie

Internet:

IJF Referee Manual http://wwwijf.org/re-ma-08.htm

Steven R. Cunningham, Judo: Morality and the Physical Art, http://www.judo1.net/morality.htm

Steven R. Cunningham, The Dynamic Nature of Kata

Steven R. Cunningham, What is Classical Judo http://www.rrnet.com/~judo/intev1.htm

Jigoro Kano, Judo: The Japanese Art of Self Defense, http://www.rain.org/~ssa/kano2.htm

Jigoro Kano, Importance of Ukemi, http://www.atch.com/djc/gibag/ukemi.htm. 

Kenji Tomiki, Fundamental Principles of Judo http://www.rain.org/~ssa/tomiki.htm

Neil Ohlenkamp, Oh Judo: The Larger Lessons of Judo. http://www.rain.org/~ssa/ojudo.htm

Jaroslav Kučera, Jindřichův Hradec, 30. 10. 1999

jardakucera@centrum.cz